ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Autor: Petr. D. F., 1982
2. pětibarevná verze 2002

Pozn.: informace v solné jeskyni, nebo pište na lexaji@volny.cz

 Základy lidské duchovnosti ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

(kliknutím na obázek jej zvětšíte)

VELMI DŮLEŽITÝ ÚVOD

Výtah z knihy „Základy lidské duchovnosti“, str. 1 – 6, Velmi důležitý úvod.

Pustit se do úkolu bádat a psát o základech lidské duchovnosti pouze na podkladě vlastních spekulací, domněnek a odkazů na druhé je marným, neproduktivním a ve skutečnosti nemožným podnikáním. Je několik důvodů, proč tomu je tak:

(1)
Duchovnost obecně je možno pojímat jako danost od Nejvyššího. Jako takovou ji může interpretovat, vysvětlovat a definovat pouze Ten, který ji vytvořil, kdo je jejím původcem.

(2)
Lidská přirozenost je různě ohraničena v porozumění tomu, jak se duchovnost chápe. To jest v přírodních podmínkách či v přírodním stavu. Její přírodní stav má jen pomíjivou hodnotu. Bytosti, jakými jsou lidé jsoucí v přírodním stavu, musí definovat vše z tohoto stavu. Avšak duchovnost nevzniká v přírodním stavu, a tak ji není možné chápat a vysvětlovat pouze na tomto základě. Je třeba postoupit nad přírodní stav, abychom se přiblížili pravdě o duchovnosti.

(3)
Lidé mají ve své přirozenosti sklon přizpůsobovat vše úrovni svého vlastního chápání. Jelikož toto chápání je v mnoha případech založeno na denních potřebách pro přežití v přírodním světě, podřizují vše tomuto účelu. Takto jsou motivováni každodenními událostmi v životě lidstva obecné a událostmi v jejich osobním životě zvlášť. Chápat duchovnost znamená přesáhnout tento druh chápání a poznat fakt, že všechny události, ať jednotlivě, či obecně, mají svůj pravý původ především v duchovním stavu dění, nikoliv v těchto událostech samých.

(4)
Protože lidské bytosti jsou ve svém přírodním stavu omezeny jeho pomíjivými hodnotami, mají sklon zakládat svá vysvětlení a pojímání jakéhokoliv fenoménu na těchto pomíjivých hodnotách. To se tedy týká i jejich vysvětlení a pojetí duchovnosti. Jelikož duchovnost je ve své esenci a substanci transcendentní všemu, co má pomíjivou hodnotu, nemůže být plně pochopena z těchto hodnot. Proto je jakékoli chápání založené na takové podmínce zkreslené.

(5)
Jelikož lidská řeč odvozuje své kategorie, pojmy a ideje z věcí a myšlenek týkajících se především pomíjivosti přírodního světa, je těžké nalézt výraz přiměřený snaze dosáhnout plného chápání pravé reality duchovnosti lidskou myslí. Cokoli je řečeno v lidských termínech, může pouze přiblížit to, co duchovnost skutečně je, neboť bez ohledu na to, co je o ní řečeno, vždy bude přesahovat vyřčená slova a jejich obsahy.

(6)
Jelikož jsou lidské bytosti z těch a oněch důvodů lapeny v pasti přírodního světa, který vchází v existenci časoprostorového kontinua, jsou omezeny ve svých pojmech a ve svém chápání svými relativními podmínkami. Proto nejsou lidé schopni za těchto podmínek plně porozumět jakékoli absolutní hodnotě. V přírodních podmínkách jsou schopni se pouze přiblížit pravdě. Protože duchovnost přesahuje ve všech ohledech relativní pojmy lidské přírodní podmíněnosti, mohou se pouze přiblížit. To je další zdroj mnoha zkreslení.

(7)
Jelikož nejsou si lidské bytosti vědomy svých pomíjivých stavů existence v přírodním světě, mají sklon lpět na tomto světě a zachovávají všemi prostředky dosavadní stav své existence. To je samozřejmě vede k budování a hromadění všech druhů zvyků, tradic, kultur a společenských zřízení, které by zajistily jejich relativní nesmrtelnost v historii lidstva. Jelikož se tyto zvyky, tradice a kultury budují na předpokladu a na základě pomíjivosti lidských hodnot, jsou tu paradoxně zároveň za účelem zachování relativní nesmrtelnosti lidstva a vedou ke stagnaci všech hodnot.

Paradox této situace je v předpokladu, že je možno dosáhnout pokračování existence zachováním tradic a zvyků. Protože všechny zvyky a tradice jsou založeny na relativních hodnotách pomíjivosti lidské existence v přírodním světě, následně vytvářejí pro lidstvo past, která přináší namísto nesmrtelnosti úplnou záhubu.

Pravá povaha tradic a zvyků blokuje správné pojímání duchovnosti, protože je duchovnost přesahuje ve všech ohledech. Aby se pravá povaha duchovnosti správně chápala, musí se naprosto a vůbec nebrat v úvahu existence minulých, přítomných a budoucích tradic a zvyků. Pouze překročením tradic je možno více se přiblížit k samé duchovnosti.

Celý úvod knihy

Zpět na přehled knih