KŘÍDLA RADOSTI
 |
 |
(kliknutím na obrázek jej zvětšíte)
Ukázka z knihy
Život v radosti
Všichni jsme hledající a náš cíl je stejný: dosáhnout vnitřního míru, světla a radosti, stát se neoddělitelně jedním s naším Zdrojem a vést život plný skutečného uspokojení.
Žít v radosti znamená žít vnitřním životem. To je život, který vede k poznání sebe samého. Sebepoznání je poznání Boha, protože Bůh není nic jiného než Božskost, která čeká hluboko uvnitř každého z nás, aby byla objevena a odhalena. Na Boha se také můžeme obracet jako na Vnitřního kormidelníka nebo na Nejvyššího. Ale bez ohledu na to, který termín užijeme, míníme tím to nejvyšší uvnitř nás, které je konečným cílem našeho duchovního hledání.
Pouze tehdy, když sytíme vnitřní život, může mít vnější život skutečný smysl. Naše tělo sytíme bez opomenutí třikrát denně. Hluboko uvnitř nás je božské dítě, kterému říkáme duše. Abychom však nasytili toto dítě, na to čas nenacházíme. Duše je vědomým zástupcem Boha v nás. Dokud a pokud toto dítě-duše nebude naplněno, nemůžeme být nikdy naplněni ani ve svém vnějším životě.
Jak vytvoříme spojení mezi vnitřním životem a vnějším životem? Známe-li božské umění meditace, pak můžeme jednoduše a vědomě tyto dva světy spojit. Pokud cvičíme meditaci, každá chvíle se stává zlatou příležitostí k tomu, abychom odhodili depresi, zklamání, zlobu, strach a další negativní vlastnosti a vynesli do popředí božské vlastnosti vnitřního světa: lásku, mír, radost a světlo.
Duchovní člověk by měl být morální člověk, řádný člověk. Aby duchovní člověk dosáhl Boha, musí být ve svých každodenních činnostech božsky praktický. V božské praktičnosti se dělíme o své vnitřní bohatství. Za každým činem cítíme božskou motivaci a o výsledek se dělíme s ostatními. Duchovnost nepopírá vnější život. Vnější život by měl být projevením božského života uvnitř nás.
Vědomí: jiskra života
Vědomí je jiskra života, která sjednocuje každého z nás s univerzálním životem. Je to spojení mezi Bohem a člověkem, mezi Nebem a zemí. Bez vědomí je vše pustou pouští. Když vstupujeme do temné místnosti, bereme si s sebou svítilnu, abychom viděli, kam jdeme. Pokud se chceme něco dozvědět o našem neosvíceném životě, musíme si vzít na pomoc vědomí.
Vědomí je jako žebřík. Můžeme jít nahoru a dolů po různých příčkách. Pokud dokážete hluboce meditovat, potom se před vámi objeví každá úroveň vědomí. První příčkou je fyzické tělo, druhou příčkou je vitálno. Vitálno je termín, který se užívá v indické filozofii. Představuje emocionální, agresivní a dynamické vlastnosti. Třetí příčkou je mysl. Nad myslí je duchovní srdce. Je to právě v duchovním srdci, kde člověk cítí "chvění" duše. Duše je sebeozařující posel Boha v našem nitru. Nezná rozmezí, nezná rozklad, nezná smrt. Je věčná. Je nesmrtelná. Přišla přímo od Boha, zůstává v kontaktu s Bohem a k Bohu se vrátí zpět.
Než na sebe duše vezme lidskou inkarnaci, dostává vnitřní poselství o svém božském účelu na zemi. Je si plně vědoma své mise. Během života však může někdy činnost fyzické mysli zakrýt božskou inspiraci duše a její skutečný účel. Tehdy poslání duše nemůže vejít do popředí. Pouze pokud aspirujeme myslí, srdcem i duší, můžeme objevit smysl našeho bytí zde na zemi.