Moje pročištění těla a mysli

Trvalo mi docela dlouho, než jsem našel odvahu sepsat svojí zkušenost se životem, a to z několika důvodů. První důvod je ten, že jsem líný něco psát a ještě o tom přemýšlet. Druhý důvod je, že tomu nebudete chtít věřit a budete mě považovat za blázna a třetím důvodem je fakt, že každý má svůj vlastní život a sním spojené své vlastní příběhy, tak proč by četl nějaký jiný. Když se ke mně myšlenka na sepsání mé životní zkušenosti nebo mého příběhu poněkolikáté vrátila, konečně jsem pochopil, že to mám udělat, že to má smysl a že existuješ právě ty, kdo si to má přečíst, aby ses jednak inspiroval, ale také abych ti pomohl ukázat, že existuje také jiný svět, než ten, co nám ukazují v televizi, a který nás nutí prožívat. Kdo nás k tomu nutí a proč je docela na delší povídání a o tom třeba někdy jindy. Pojďme teď k mým prožitkům.

Jiří Lexa

Od mládí jsem sportoval a v době, kdy jsem chodil na střední školu, jsem si svůj další život bez fotbalu vůbec nedokázal představit. Trénoval a hrál jsem v tréninkovém středisku mládeže a kromě školy a fotbalu jsem toho již moc nestíhal. Takto jsem v tom pokračoval i na vysoké škole. První moment, že v mém životě není něco v pořádku, přišel ve čtvrtém ročníku. Ošklivě jsem si zlomil pravou holenní i lýtkovou kost, jak jinak než při fotbalovém zápase. Navíc při příjmu v nemocnici, kde jsem ležel na chodbě a na něco čekal, asi až mi sroste noha nebo na doktora, mi uklízečka nebo sestra co vyšla z ordinace, řekla: „Hochu, ty budeš rád, když ještě budeš chodit“. No, nebylo to moc příjemné a popravdě se mnou tahle věta docela zamávala. Tento úraz byl první varování, abych se nad svým životem zamyslel, a přeci jenom jsem dokázal přijmout, že sport asi nebude číslo jedna. Nicméně po roce a půl jsem kopačky opět obul a začal opět hrát. Ve třiceti jsem k fotbalu přidal ještě hokej a při hokeji jsem se dopracoval k druhému úrazu – natržení postranních kolenních vazů. Ortoped po laparoskopii konstatoval, že bude nejlepší koleno nechat v klidu, aby se natržený vaz sám vzpamatoval. To byl můj konec s fotbalem, protože po několika minutách pobytu na hřišti koleno bolelo a otékalo. Paradoxně jsem s tím mohl hrát hokej, takže jsem se věnoval hokeji, přičemž nějaké běhání v tělocvičně bylo nemožné.

Teď zdánlivě malinko odbočím k manželce. Po jednom silném úplňku pociťovala silné brnění rukou, které přetrvávalo. Otec jí poradil kontaktovat nějakého léčitele. Manželka navštívila paní léčitelku, kterou jsme vyhledali na internetu a z návštěvy se vrátila jak nadšená, tak i lehce šokovaná. Nadšená byla z toho, že ví, co způsobuje brnění a jak s tím pracovat a šokovaná z některých informací, které se také dozvěděla.

Zjednodušeně řečeno, již byla tak citlivá, že vnímala zesílené energie vyzařované měsícem. Paní léčitelka jí vysvětlila co je to za energie, odkud se berou, jak s nimi pracovat, a jak je lze dále využít, třeba i pro léčení svého vlastního těla.

Od manželky jsem hltal každé slovo, a když jsem viděl, jak to na ní působí, neváhal jsem a pronesl: „Já to chci taky“ a to byl začátek mojí proměny, do které se teď ponoříme. Společně jsme hltali informace na internetu a začali jsme meditovat, tedy uvádět svoje myšlenky a tělo do klidu a soustředit se na přijímání energie. Proč zrovna meditovat? Protože při meditaci získáváme stále více a více té takzvané samouzdravovací energie, kterou jsme oba chtěli a i samotná meditace přináší příjemné pocity. Po krátké době jsme začali procházet očistným procesem, kdy se ozývali staré zdravotní bolístky fyzické a postupně nás opouštěli, ale docházelo i k čištění emocí, které byly v nás potlačené – takové ty nedořešené křivdy, které na nás byly spáchány buď již v dětství, nebo i v dospělosti. Ne vždy byl průběh očisty jednoduchý, ale měli jsme informace nastudované jak z internetu, tak i z mnoha knížek, které se nám jakoby náhodou dostali do ruky a věděli jsme, že to je součástí postupné změny těla i mysli.

Co znamená změna mysli? V podstatě je to jednoduché, získáváním informací jsme postupně začali zjišťovat, že společenský systém, ve kterém tady žijeme, je pod kontrolou bytostí, které mají s lidmi určitý záměr a události světového významu jsou předem připravené. Že historie lidstva je záměrně překrucována, že společenský systém je záměrně udržován tak, abychom byli pod kontrolou a neměli dostatek času pro sebe, pro své přátele, atd. Vidíte, je jednoduché to vyslovit, ale je obrovsky těžké si to přiznat a uvěřit tomu, když v televizi říkají opak :-). Indicie, nebo chcete-li nápovědy, že něco se mohlo stát i jinak, než nám historicky dlouhou dobu tvrdí, nachází lidé v přírodě od nepaměti. Třeba kruhy v obilí, vzkazy od dávných civilizací (Mayové, Inkové, atd.), vyobrazení velkých postav v Egyptě a další a další.

Tímto jsem chtěl naznačit, že trvalá energetická změna těla a tedy i jeho vyléčení, probíhá současně se změnou myšlení. Nejde to oddělit. Pokud si vyčistíme pouze tělo, např. pomocí různých detoxikačních přípravků bez změny životního stylu, a tedy i myšlení, bude zlepšení našeho fyzického stavu pouze dočasné. Změna myšlení spočívá v novém pohledu na žebříček životních hodnot, osvobození se od veškerých náboženských dogmat a hlavně v převzetí odpovědnosti za svůj život. Od roku 2012 již nejím maso a cítím se skvěle, lépe než když jsem jej jedl. Maso jsem nevyřadil z jídelníčku hned, zpočátku jsem jej vědomě omezil na 3x týdně, pak jednou a nakonec jsem zjistil, že jej nepotřebuji. V současné době se stravuji tak, že si vybírám bezmasá jídla, zařazuji více ovoce, zeleniny a mám v oblibě i různé přírodní doplňky stravy, jmenovat můžu třeba Amalaki (sušené Indické ovoce s vysokým obsahem přírodního vitamínu C), oříšky, zelený ječmen, aloe vera a dle možností zařazuji i raw stravu, tedy tepelně neupravovanou stravu (max. 42 °C).

Teď k tomu zajímavému. Již po čtyřech měsících od počátku meditace a vědomému přikládání si svých vlastních rukou na poškozené koleno, tedy jeho léčení, jsem si šel zahrát fotbal. Byl jsem předem smířený, že si zahraju tak dlouho, dokud moje koleno vydrží - 10, 20 nebo 30 minut. Světe div se, na turnaji jsem odehrál celkem 2 hodiny fotbalu a koleno? Drželo! Byl jsem z toho tak příjemně překvapený, že jsem šel zkusit squash, který mě již delší dobu lákal. Výsledek? Hodina běhání v tělocvičně a to jsou samé starty, otočky a brzdy – koleno v pohodě!! Pak jsem hrál squash jednou týdně minimálně rok a koleno naprosto drželo. Zpočátku jsem nosil na koleno ortézu, ale tu jsem nakonec odložil úplně. V současné době si chodím dle časových možností zahrát fotbal a celkem pravidelně hraji hokej a stéle pokračuji ve svém „novém“ životním stylu, protože to, co se s mým tělem odehrálo, je úžasné, neuvěřitelné, ale hlavně skutečné!!!

Pokud jsi dočetl až sem a máš dotazy, či potřebuješ podrobnější informace, neváhej mě kontaktovat.

Děkuji za tvůj čas.